Vše je dobré, co dobře skončí (Hans Christian Andersen)
Povím vám jeden příběh, který jsem slyšel, když jsem byl ještě malý chlapec. Pokaždé, když si vzpomenu na konec tohoto příběhu, zdá se mi pokaždé lepší a lepší, popravdě řečeno, jsou některé příběhy, které jsou jako někteří lidé - čím jsou starší, tím jsou hezčí. Byly jednou dva velmi staré statky, doškové střechy měly pokryté mechem a trávou. Každý statek měl na střeše čapí hnízdo. Stěny se nakláněly doprava i doleva, byly tam jen dvě nebo tři nízká okna a žádné se nedalo otevřít kromě jednoho. Pec vyčnívala ze zdi jako tlusté břicho. Kozí list tvořil živý plot a pod jeho větvemi byl rybník pro kachny. Hlídací pes štěkal na každého, kdo šel kolem. V jedné té chalupě žil starý pár - hospodář a jeho žena. Neměli na světě skoro nic, kromě jednoho koně, který se pásl na trávě v příkopech u cesty. Hospodář jezdil do města vždy na koni. Sousedé si koně často půjčovali a na oplátku pomohli dobrému muži s různou prací. Jednou si však pomyslel, že by bylo lepší, aby se koně zbavil. Rozhodl se, že ho prodá nebo vymění za něco mnohem užitečnějšího, ale ještě nevěděl co. "Něco, co ti bude milejší, než komukoli jinému," řekla mu žena. "Dnes je ve městě trh. Dojdi tam s koněm. Prodejem vyděláš peníze nebo ho můžeš vyměnit za něco jiného, Budu souhlasit se vším, co uděláš, tak se připrav a jdi!" Kolem krku mu dala krásný šátek, který mu parádně uvázala na dva uzle. Dlaní mu uhladila klobouk a dala mu velkou pusu. Hospodář potom odjel s koněm do města, aby ho prodal nebo vyměnil. "Pravda, můj muž ví, co dělá. Umí obchodovat lépe, než kdokoliv jiný," říká si žena, když mu mávala. Slunce pálilo a na obloze nebyl jediný mrak. Vítr rozfoukával prach ze silnice, po které spěchalo plno lidí do města na voze, na koni nebo pěšky. Všem jim bylo horko, ale nebyl zde nablízku žádný hostinec. Mezi těmi lidmi šel také muž, který vedl krávu na trh. Byla to ta nejkrásnější kráva, jakou jste kdy viděli. "Ta musí dávat dobré mléko!" pomyslel si hospodář. "Hm, to by byla dobrá výměna - ta nádherná kravička za mého koně." Zavolal: "Hej, ty tam, ty s tou krávou! Mám pro tebe nabídku. Vím, že kůň stojí mnohem víc než kráva, ale to mi nevadí - z krávy budu mít víc užitku než z koně. Chtěl bys vyměnit svoji krávu za mého koně?" "No, to bych byl moc rád," odpověděl muž a zvířata si vyměnili. Tak dobře, o toto už se postaral. Starý hospodář se mohl vrátit domů, protože obchodování skončilo. Těšil se však na jarmark a tak se rozhodl, že do města přece jen půjde. Pokračoval v cestě se svou krávou a jak tak rychle šel, netrvalo dlouho a dohonil jiného muže, který vedl ovci vzácného plemene s hustým a měkkým kožichem. "Tak to je krásné zvíře, které bych chtěl," řekl si hospodář. "Ovečka najde trávy tolik, kolik chce kolem našeho plotu. Přes zimu ji můžeme mít doma - bude to povyražení pro moji milou ženu. Ovečka bude pro nás lepší než kráva." Zavolal na majitele té ovce: "Dobrý den příteli, chtěl bys udělat výměnu?" Nemusel se ho ptát dvakrát. Ten spěchal, vzal si krávu a nechal tam ovečku stát. Starý hospodář pokračoval v cestě se svou ovcí. O trochu dále viděl muže, který nesl živou husu pod paždí. Byla to pěkná vykrmená husa - husa, kterou byste jen tak všude nenašli. Starému hospodáři se moc líbila. "To je ale pěkná husička," řekl, když přicházel k muži. "To je mimořádné zvíře, pěkně vykrmené. A jaké má krásné peří." Hospodář nemohl zapomenout na tu husu. "Kdyby ta husička žila u nás doma, vsadím se, že moje drahá ženuška by ji ještě přikrmila. Mohli bychom jí dávat všechny zbytky, byla by jako koule. Vzpomínám si, že mi žena často říkávala: "Ach jo! Kbybysme tak měli husu, mohla by být hezky pohromadě se všema kačenkama." Tohle je pravděpodobně ta pravá příležitost jednu získat, Jednu, která vydá za dvě. "Poslechněte, příteli," řekl, "chtěl byste se mnou udělat výměnu? Vezměte si moji ovci a dejte mi na oplátku vaši husu. O nic víc vás nežádám." Ani tohoto muže se nemusel ptát dvakrát. Starý hospodář se stal majitelem pěkné husičky. Teď už bylo město hrozně blízko. Lidí přibývalo, lidé a zvířata spěchali podél silnice. Někteří dokonce šliv příkopech mezi polem a křovím. U hlavní brány se všichni strkali dovnitř. Výběrčí městských daní vyzdvihnul slepici. Když viděl takové zástupy lidí, dal slepici na provázek, aby se nepolekala a neutekla mu. Jen co ji starý hospodář uviděl, rozzářil se a řekl: "Ta slepička je krásnější, než kvočna našeho faráře. Myslím si, že kdybych za ni mohl vyměnit svou husu, udělal bych vynikající obchod." Přistoupil k výběrčímu daní a říká: "Nechtěl byste udělat výměnu?" řekl a ukázal mu husu. "Výměnu?" odpověděl muž. "No, to by bylo výborné." Výběrčí daní si tedy vzal husu a starý hospodář si vzal slepici. Hospodáři bylo horko a byl také unaven ze všeho toho obchodování na jeho cestě. Měl hlad a žízeň a tak se zastavil v hostinci. Nějaký chlapec z hostince zrovna vycházel a nesl vrchovatě naplněný pytel. "Co to neseš?" zeptal se hospodář. "Nesu pytel padaných jablíček na krmení prasatům," odpověděl chlapec. "Co to říkáš? Z padaných jablek by měla moje žena tuze velkou radost. Chtěl bych jí tu radost udělat." "Dobře tedy, co mi ale dáš místo toho pytle? zeptal se chlapec. "Co bych ti dal? Slepici přece. Není to dost?" řekl hospodář. Hned na místě udělali výměnu a hospodář vešel do hostince s pytlem, který opatrně postavil vedle kamen. Potom si dal něco k pití. Kamna byla horká, ale toho si hospodář nevšiml. Sssssssssss-sssssss! Najednou kamna vydávala podivný zvuk. Byla to jablka, která se začala připékat. "Co je to?" zeptal se jeden z Francouzů. "Propána! Moje jablka!" řekl hospodář a vyprávěl Francouzům příběh, jak vyměnil koně za krávu, a tak dále, až mu zůstala jen jablka. "No to je hezké, panička bude zuřit, až přijdeš domů," řekli. "Vůbec ne!" řekl hospodář. "S radostí mě obejme, ať se stane cokoliv a potom řekne: "Co starý hospodář udělá, to je vždy správné. Vše je dobré, co dobře skončí." "Chceš se vsadit?" řekl Francouz. "Vsadíme se s tebou o kolik zlata chceš - v hodnotě sto liber, anebo sto kilo." "Jedna mošna bude stačit," odpověděl hospodář. "Ale já se mohu vsadit jen o ten pytel jablek. Myslím si, že je to dobrá sázka. Co vy na to pánové?" "No dobře, stačí to, sázku přijímáme!" Tím byla sázka uzavřena, Tři muži si vypůjčili od hostinského bryčku, nalezli do ní a netrvalo dlouho, než dojeli na malou prostou usedlost. "Dobrý večer, moje drahá," řekl hospodář - vcházejíc do chalupy. "Dobrý večer tobě, drahoušku," odpověděla jeho žena. "Vyměnil jsem koně za krávu." řekl hospodář. "Výborně! Budeme mít dobré mléko, máslo a tvaroh," radostně řekla žena. "Jo, ale potom jsem ji vyměnil za ovci." "No, to je ještě lepší," usmívala se žena. "Není to ještě konec, má drahá. Vyměnil jsem ovečku za husu." "To nevadí, budeme mít na vánoce výbornou husí pečínku. Od teď budeme mít ještě dost času husičku do vánoc vykrmit." "Ale já už nemám husu, vzal jsem si místo ní slepici," pokračoval hospodář. "Slepička je taky dobrá," pokyvovala hlavou žena. "Ale má drahá, ani tu už nemám. Vyměnil jsem slepičku za pytel padaných jablek," domluvil hospodář. "Opravdu? Je to pravda?" vzdychla žena. "No ale za to ti dám pusu," můj drahý mužíčku. "Tak tedy dobře," řekli ti Francouzi. "Nízká hodnota výměny nezměnila ani na vteřinu její dobrou náladu. Myslím si příteli, že jsi vyhrál sázku!" Dali hospodáři celou mošnu plnou zlaťáků. Tímto byla jeho žena nadšená ještě víc. Muž měl najednou víc peněz, než kdyby desetkrát prodal svého koně o třicetkrát vyšší cenu. Tak to je příběh, který jsem slyšel, když jsem byl malý chlapec, a mně se zdá velmi rozumný. Teď ten příběh také znáte a nikdy nezapomeňte: "Co starý hospodář udělá, to je vždy správné, a také vše je dobré, co dobře skončí."